Jako Bludný Holanďan vznáší se Roraima v mlze nad pěnou z oblaků. Její paluba dlouhá patnáct kilometrů a široká čtyři kilometry se tyčí do výšky 2800 metrů. Bičována lijáky a vichřicemi proplouvá milióny let časem a vzdoruje těžkému údělu. V průběhu věků vymodelovaly deště a větry její povrch do bizarních tvarů kmenných hřibů, věží, sloupoví, podloubí a jeskyní. Kdysi celistvé kamenné plotny se postupně rozpadaly a rozestupovaly, až mezi nimi vznikly až třicet metrů hluboké a i několik metrů široké propasti. Proudy vody a písku vyhloubily v křemenci prohlubně, které deště zaplnily vodou. Sněhobílé krystaly křemene, vypreparované z žil, unášené odtékající vodou, obemkly jako náhrdelníky, vyvýšeniny na dně prohlubní.

S rodovým menom Hamatocactus to mali jasné Britton i Rose a po nich aj desiatky ďalších znalcov sukulentnej flóry, medzi inými aj Curt Backeberg, ktorý niekdajší Echinocactus hamatocanthus Mühlpfrdt. z r. 1846, zaradil práve do tohto rodu (v spolupráci s Knuthom, ešte r. 1935). Na druhej strane obaja vyššie spomínaní Američania mali jasno aj v tom, že práve H. hamatacanthus je podľa nich Ferocactus - a tento ich názor dodnes zdieľajú azda všetci americkí botanici. Či sa mýlia alebo nie, nechám na posúdenie - doteraz si väčšina z nich myslí, že Astrophytum ornatum je Echinocactus! Ak sa máte chuť hrabať v synonymii, začnite tým základným dielom C. Backeberga Die Cactaceae, kde v piatom dieli na str. 2745 nájdete pri mene H. hatamacanthus 14 riadkov synoným, a to to dielo vyšlo pred päťdesiatimi rokmi, r. 1960.