Cactaceae.eu

Jako Bludný Holanďan vznáší se Roraima v mlze nad pěnou z oblaků. Její paluba dlouhá patnáct kilometrů a široká čtyři kilometry se tyčí do výšky 2800 metrů. Bičována lijáky a vichřicemi proplouvá milióny let časem a vzdoruje těžkému údělu. V průběhu věků vymodelovaly deště a větry její povrch do bizarních tvarů kmenných hřibů, věží, sloupoví, podloubí a jeskyní. Kdysi celistvé kamenné plotny se postupně rozpadaly a rozestupovaly, až mezi nimi vznikly až třicet metrů hluboké a i několik metrů široké propasti. Proudy vody a písku vyhloubily v křemenci prohlubně, které deště zaplnily vodou. Sněhobílé krystaly křemene, vypreparované z žil, unášené odtékající vodou, obemkly jako náhrdelníky, vyvýšeniny na dně prohlubní.

Nejsem závistivý člověk. Alespoň si to myslím. Ale co platí v běžném životě, nemusí platit na expedici. Problém je v tom, že tam nechodíme vždycky všichni spolu, ale často se vypravuje každý jinam, v závislosti na svých zájmech.  Proto se stává, že někdo viděl a nafotil nějaké zvíře nebo rostlinu, a často vzácnou, kterou ostatní (především já) neobjevili. Když mi Petr dnes ráno ukazoval na displeji svého digitálu snímky sovičky v komických postojích, závist ze mne přímo vytryskla.